Seš to co jíš

Věřte tomu nebo ne ale tento příspěvek nebude o hubnutí, myslím si, že hubnutí případně tloustnutí je věc každého člověka a tlak společnosti na to aby člověk přibral/zhubnul, jsou podle mě hloupé.Kdepak, o čem bych se svém prvním příspěvku rád podělil, je myšlenka nad tím CO jíme.  Všiml jsem si toho asi tři týdny zpátky, když jsem nakupoval ve svém oblíbeném supermarketu. Jakožto student na koleji, vybírám jídla především podle složitosti přípravy a do toho osudného momentu podle ceny. Avšak ten den byla v obchodě akce, která mě donutila se nad svým kritériem trochu zamyslet.

Napadlo mě totiž, že bych si dal rybí prsty, jednoduchá příprava a přijatelná cena, obě moje kritéria byla splněna a tak jsem se vydal k mrazicímu boxu a počal vybírat z nepřeberného množství rybích prstů, tu jsem se však zarazil, jedna nabídka tak nějak vyčnívala mezi ostatními, a byli to rybí prsty značky Euro-Vozík (jméno jsem pro jistotu trochu pozměnil), za bezkonkurenčních 4,90,- slovy čtyři koruny a devadesát haléřů. Má vnitřní kritéria se dostala do konfliktu, přestože tato nabídka byla naprosto v souladu s mým vnitřním výběrem, něco mi říkalo: ne.

Proč ne? Co se stane, když do motoru lejete levný olej, co se stane, když natřete pokoj levnou barvou, co se stane s levným oblečením?  Ano, rozbije se, není to pěkný, rozpadne se. Pochopitelně, do určité míry jde zlevnit ledacos, ale 4,90,-? Z čeho to musí být, aby to nepřekonalo cenu přepravy? Rybí hlavy, ploutve, kosti, a nějaká Éčka s příchutí ryby? Ve strouhance vyrobené z neprodaných Euro-vozík rohlíků a chlebů? Ne, v tomto okamžiku jsem si uvědomil, že přestože mi nevadí ušetřit na oblečení, nevadí mi kupovat součástky do počítače z bazaru a nevadí mi jet domů několikrát méně, abych vyšel, tak otravovat si tělo, ten stroj, po kterém chci ještě alespoň 60 let věrné služby to ne, to mi za to prostě nestojí. Vrátil jsem tak do regálu velký jogurt AQ, a vzal si místo toho 2 malé choceňské (2/3 objemu stejná cena), vrátil jsem Euro-vozík müsli a vzal jsem si tam Bio müsli (1/2 objem, stejná cena) uvědomil jsem si, že by to chtělo trochu vyvážit rozpočet a tak jsem vrátil do regálu tatranky.

Tři týdny se snažím kupovat potraviny, s co nejmenším množstvím konzvervantů a umělotin. A rozdíl v rozpočtu se snažím nahrazovat nekupováním, populárních sladkých nápojů (nahrazeno šťávou) a nekupováním sladkých tyčinek (nahrazeno chlebem, máslem a medem/marmeládou/šunkou). Po prvním týdnu kdy jsem se cítil celkem bez energie (hádám, že mé tělo si na zvýšený příjem cukrů zvyklo a s jeho výrazným omezením příliš nesouhlasilo), ale všechno hezky zajelo a zjistil jsem, že se cítím sytější a celkově velmi vitální.(je možné že jde jen o iluzi a realita mě brzy zase dožene)

Vím, že je to možná jen přechodná hloupost a má nevíra v levné potraviny vlastně nemá žádné opodstatnění, ale ta otázka mi teďka stále vrtá hlavou. Proč je jídlo první položka na našem seznamu na kterém se snažíme ušetřit. Opravdu např. stojí ty nové lyže za to, že de sebe cpeme čím dál tím více chemikálií které mají čím dál tím méně co společného s jídlem z přírody? A bude stejně tak bude hromada lidí ochotná koupit jídlo, i kdyby chodilo rovnou z petrochemických podniků?